„Zkurvení zrádci...“ zasyčel Enzo ledovým hlasem, v očích mu chladně zaplálo, když si prohlížel tu skupinu parchantů, kteří se opovážili ho zradit a spojit se s ohnivým bastardem, vedeni Renatiným otcem, panem Renatou. Ten vypadal sotva jako on sám; kdysi důstojný muž byl jen stínem svého dřívějšího já, vypadal uboze a napůl mrtvě, jako by už neměl žádný důvod žít.

„Ach, odpusťte nám naši ‚zradu‘,