Kaelen cítil měkkost v náručí a známou vůni, která ho polechtala v nose. Usmál se. Z jejího nezadržitelného pláče poznal, že jí na něm hodně záleží.

„Tak dobrá. Už neplač. Tvé slzy mi máčí tuhle novou košili, co jsem si koupil před dvěma dny.“ Po chvíli objímání Kaelen konečně promluvil.

„No a co má být? Prostě ti tu košili zaplatím.“ Pustila ho, ale nezapomněla ho štípnout do pasu, až se s bole