Jemné cvaknutí dveří zavírajících se za Justine se rozlehlo tichem kanceláře. Weston zůstal nehybně sedět ve svém koženém křesle a zíral dolů na své zápěstí. Opotřebovaná vlákna pleteného náramku se dotýkala jeho kůže. *Navždy štěstí.*

Jeho pohled potemněl, když ho vtáhla minulost. Vzpomněl si na vyčerpávající začátky své kariéry. Už brzy si udělal jméno, a to díky skvělému mentorovi a ostře sledo