Lydia nečekala, že jí Weston tuhle otázku položí zrovna teď. Mlčela, po tvářích jí stékaly velké kapky slz a ona hrála roli křehké ženy na pokraji zhroucení.

‚Potřebuji, aby mě Weston litoval, aby se mnou soucítil, aby o mě měl starost. Zcela jistě mu nesmím dát najevo, že lžu,‘ pomyslela si Lydia.

Lydia slabě zvedla krvácející ruku, s pláčem se natáhla a dotkla se Westonovy tváře. „Westone, zase