Finnův hluboký, magnetický hlas v sobě nesl náznak smíchu, ze kterého Sutton přeběhl mráz po zádech jako z jemného vánku. Jeho široká svalnatá hruď při tichém smíchu jemně vibrovala.

„Aha. Jasně.“ Suttonina tvář zrudla ještě víc. Stydlivě sklopila zrak, srdce jí bušilo jako o závod. Chtěla jen jediné – uniknout z téhle situace, ze které se jí splašil tep.

V momentě, kdy se Sutton pokusila odvrátit