Amberina tvář, už tak bez krve, byla teď bílá jako křída.

Rty se jí mírně pootevřely, jako by chtěla promluvit, ale nevyšla z nich žádná slova.

Nemohla to nijak popřít, neměla žádnou omluvu, jak by se ospravedlnila. Zmohla se jen na to, že pohlédla na Felixe a němě ho prosila v naději, že se nad ní smiluje už jen kvůli jejich společné minulosti.

Felix po ní ale ani nešlehl pohledem. Jedl dál, klid