Jakmile se dveře výtahu zavřely, onen povýšený, panovačný úsměv ze Suttoniny tváře beze stopy zmizel, jako když po představení spadne opona.

„Omlouvám se, že jste toho musel být svědkem, pane Holte,“ řekla klidným a vyrovnaným tónem.

Kip se k ní mírně otočil a pohlédl na ni. „Můžete mi říct, o co tu vlastně šlo?“

Ještě před chvílí k němu Sutton promlouvala s upřímností a rozvahou, její vystupování