Když Weston srovnal své auto, Fay konečně nastoupila do svého.

Stáhla okénko, líně mávla a odsekla: „Kdybys s ním uhnul dřív, už by to celé bylo za námi. Jen mi sakra marníš čas.“

Weston neřekl nic.

V jejím tónu bylo samé opovržení, ale to mávnutí působilo zvláštně ležérně, jako by se znali. Z toho kontrastu mu naskočila husí kůže.

‚Co to sakra mělo znamenat?‘ Neměl ale čas na to přijít. Jakmile s