Cordelia stála sama před vzorovanými hady, kteří se kolem ní plazili. Zvláštní bylo, že nevypadala ani v nejmenším vystrašeně. Zůstávala naprosto nehybná, jako by přirostla k zemi.

Její výraz by možná prozradil její emoce, nebýt ofiny, která jí zakrývala oči, ale to teď nebylo možné.

[Bohu díky, že jsou ti hadi dost tencí, aby Cordelii nespolkli celou. Jinak by, jedovatí nejedovatí, byla sežrána z