Cordelia, s hlavou těžkou, jako by vážila tisíce liber, sotva vnímala zvuk otáčejícího se zámku.

V tu chvíli se na její zarudlé tváři mihl záblesk radosti. „Dveře.“

Její hlas, chraplavý a popraskaný, jako by byl sežehnut ohněm, měl daleko k jemnému tónu, který míval dříve.

Jakmile se dveře pootevřely, bez váhání se vpotácela dovnitř.

„Au!“ ozval se výkřik, když někdo do Cordelie strčil takovou sil