[Bianca je taková děvka!]

[Teda, to je tah. Ani nevím, jestli se smát nebo brečet. Smát se tomu, jak Arthur slepě věří Biančiným lžím, nebo brečet nad stavem, ve kterém Cordelia zůstala.]

[Teď je to jasný – nebylo to tak, že by za sebe Cordelia nedokázala bojovat. Zaujatost v téhle rodině z toho dělala předem prohranou bitvu. Nezáleželo na tom, co řekla nebo udělala, všechno bylo marné.]

[Ale i ta