Arthur klečel už dlouho. Jeho slzami zalité a zakalené oči se postupně vyjasnily, když mu myslí probleskly vzpomínky.

Ačkoli ze sebe vylil srdečné výčitky svědomí a touhu po Cordelii, ta se na obrazovce ani ve studiu neobjevila.

Arthur obvolal několik lidí a zjistil, že není doma, ve firmě, ani nikde jinde, co ho napadlo.

Pak mu to došlo: ‚Cyrus! Jako Cordeliin snoubenec přece musí vědět, kde je.‘