„Ona... ona...“ zakoktal Arthur dvakrát, než vybuchl hněvem. „Koneckonců jsem její otec! Dal jsem jí život, vychoval ji, a přesto... přesto mě prostě nechá zemřít? Ani se neobtěžovala mi to říct?“

Čím víc mluvil, tím namáhavější byl jeho dech, dokud mu hlava nezrudla a neotekla jako balon.

Declan ho mohl jen pevně poplácávat po zádech, snažil se mu usnadnit dýchání a zároveň ho uklidňoval: „Tati,