„Ne—nebuď tak krutá, Cordelie! Prosím, neopouštěj nás...“

Pohled se přesunul zpět k Declanovi, který se naprosto zhroutil. Seděl schoulený na zemi, slzy a nudle měl rozmazané po celé tváři a nekontrolovatelně vzlykal.

Telefon mu vyletěl z ruky v okamžiku, kdy uviděl čepel bodající do Cordeliina těla, a teď se plazil po zemi, aby ho našel.

Zvuk jeho kolen sunoucích se po podlaze byl ostrý a skřípav