Martha rozdala všechny příkazy, ale v srdci ji stále hlodala prázdnota. Něco chybělo.

Její oči těkaly po pokoji – tichém, neposkvrněném a nehybném. Černá obrazovka televizoru neodrážela nic než její rostoucí neklid.

„Počkat.“ Luskla prsty, jak jí to došlo. „Kolik je hodin? Pořád ještě vysílají o Cordelii?“

Její pohled se stočil k oknu. Venku už se setmělo, což znamenalo, že ve Vengoldu byl bílý de