Když Imogen nabyla vědomí, ocitla se v nekonečné bílé prázdnotě. Vzduch byl prosycený nadpozemskou mlhou, která kolem ní kroužila v měkkých, vlnících se úponcích.

Když se soustředila, připomínalo jí to, co předtím popsala Martha – až na jeden donebebijící rozdíl: postavu stojící v dálce.

„Cordelie?“ Její hlas zněl přiškrceně, jako by v tom tichu jen zašeptala.

Z vířící mlhy se vynořila slabá silue