Vanya se krčila za hustou stěnou šípkových keřů, dech uvězněný v hrdle. Torinova hřmící hrozba rozechvěla listí nad její hlavou a rozprášila hejno vran do šedé ranní oblohy. Dlaně měla zalité potem a srdce jí tlouklo do žeber jako chycený pták. Rozhlédla se doleva, pak doprava. Husté borovice kolem ní tvořily neprostupnou klec. Nebyla tu žádná náhradní cesta. Jen jedna cesta dovnitř a jedna cesta