Ronan jí uklidňujícím gestem stiskl ruku, usmál se a pronesl: „Uklidni se, nikdo mi tě nemůže vzít. Po svých osmnáctinách jsem na tebe čekal tři roky. Všechny tyhle vlčice tady celou tu dobu byly, ale já stejně čekal.“

Calum měl pocit, že to Ronan neřekl úplně přesně, a dodal: „I když mu smrt klepala na dveře, raději by čekal na svou družku, než by se spojil s vlčicí, která mu nepatřila.“

Siennino