Camilla stála jako přimrazená na chodníku před svým bytem v Briarwood Estates a svírala psaníčko tak silně, až jí zbělely klouby. Impozantní silueta Phantomu stála s nastartovaným motorem vedle ní, motor v tiché čtvrti jen temně a hrozivě vrněl. Musela Calluma udržet v tajnosti. Kdyby Desmond nahoře zahlédl byť jen jedinou pohozenou hračku, nebo nedej bože malého chlapce, který sdílel přesně jeho tmavé vlasy a pronikavý pohled, následky by byly katastrofální. Hořká, penězi poháněná bitva o péči proti miliardářskému generálnímu řediteli byla válka, kterou by prohrála.

Zhluboka, pomalu se nadechla, aby zamaskovala své zběsile bušící srdce, a pohlédla svému bývalému manželovi přímo do očí.

"To nebude nutné," prohlásila. Vložila do hlasu těžký nádech definitivnosti, jako když se zabouchnou ocelové dveře, aby zablokovaly jakékoli další pokusy o sblížení.

Desmondův škádlivý, nebezpečný úšklebek se rozplynul. Jeho výraz se zkroutil do něčeho chladnějšího a mnohem vypočítavějšího. Matná záře pouliční lampy vrhala na ostré rysy jeho tváře drsné stíny.

"Chápu," odpověděl. "Dva roky od rozchodu a teď nejsem hoden ani dýchat stejný vzduch jako ty." Z jeho slov odkapával kousavý sarkasmus, ale nedokázal skrýt to skryté bodnutí.

Camilla udělala půlkrok vpřed a z frustrace svraštila obočí. Otevřela ústa, aby nabídla racionální vysvětlení a nějak zmírnila napětí, aniž by prozradila svou realitu. "O co ti jde? Barrymu jsem to řekla, protože—"

"Detaily mě nezajímají," prořízl její vysvětlování jeho mrazivý tón a umlčel ji, než si vůbec stihla připravit pořádnou obhajobu.

Camilla odmítala tam jen stát a nechat se peskovat a zvedla ruku v odmítavém, elegantním gestu. Potřebovala, aby tahle interakce skončila. Hned teď.

"Pane Vancei, nejsem tu od toho, abych se ospravedlňovala," řekla s vysoko zvednutou bradou. "Přeji vám na světě jen to nejlepší a jednoduše si držme odstup, jako obvykle."

To přímé, neomluvitelné odmítnutí těžce dopadlo do prostoru mezi ně. Slova zasáhla Desmonda jako fyzická rána do břicha, při tom nárazu se mu sevřela čelist.

"Rozumím a beru na vědomí," zcedil. Jeho hlas byl neuvěřitelně stažený, těžký potlačovaným vztekem.

Nevěnoval jí jediný další pohled. Desmond tam prudce hodil rychlost. Těžké pneumatiky zaječely o asfalt, jak vyrazil vpřed, a nechal Camillu stát samotnou na chodníku, kašlající ve vířícím oblaku výfukových plynů a prachu.

Sledovala zadní světla mizící za rohem, než se obrátila k cihlovému vchodu. Nohy měla jako z olova, když stoupala po schodech do svého patra. Rozrazila vchodové dveře a vešla do tmavého, tichého interiéru svého domova. Malou chodbou se rozlehlo cvaknutí vypínače.

Připravovala se na pohled na batolecí chaos, ale obývací pokoj byl nedotčený. Callum tam nebyl. Přelila se přes ni zvláštní, prázdná úleva. Dnes večer nebude muset batoleti nic vysvětlovat. Potřebovala prostě jen dýchat.

V kabelce jí zavibroval telefon a roztříštil ticho. Vytáhla ho a přijala hovor.

"Cal odpadl jako špalek," ozval se z reproduktoru Daphnin hlas, řízný a jasný. "Pro dnešek máš padla. Chrní u mě."

Úleva se okamžitě překlopila v ostré podezření. Camilla s rachotem hodila klíče na stolek v předsíni. "Daphne, nahrála jsi to na mě?"

"Cože?" zněla Daphne upřímně uraženě. "Ani náhodou! Nic jsem na tebe nenahrála."

"Ale Desmond na té oslavě byl," obvinila ji Camilla a přecházela od jednoho konce malého obývacího pokoje na druhý. "Tvrdila jsi, že se tam neukáže, ale byl tam. Přímo přede mnou."

Daphne zaváhala. Lehké zachvění v dechu její kamarádku prozradilo. "Barry říkal, že by se Desmond mohl zastavit. Nemyslela jsem si, že to vážně stihne..."

"Barry hrubě překračuje meze, když si hraje na dohazovače s mnou a s Desmondem. Nechápu, o co mu jde," zabručela Camilla a třela si pulzující spánky.

Daphnino čelo se přes telefonní linku prakticky svraštilo. "Vy dva to nemůžete nějak vyřešit? Desmond teď drží svět za pačesy." Odmlčela se a ztlumila hlas do spikleneckého, naléhavého šepotu. "A představ si. Barry se zmínil, že Desmond je už dva roky sám. Mně to zní tak, že k tobě něco pořád cítí."

To těžké odhalení vyrazilo Camille dech přímo z plic. Přestala přecházet. Podlaha pod nohama se jí zdála nejistá. Předpokládala, že se Desmond hned po jejich rozvodu posunul dál s Valerií. Pomyšlení, že zůstal po celou tu dobu svobodný, jí dokonale popletlo hlavu.

Avšak navzdory této šokující nové informaci ji už jen pomyšlení na návrat do nekonečného, vyčerpávajícího patu jejich dřívějšího vztahu odpuzovalo. Vzpomínala na vyčerpání, které je táhlo ke dnu, na citovou propast, na izolaci.

"Nebudeme přepisovat minulost," odpověděla pevně Camilla. Skrz sluchátko projektovala rozhodný, vyrovnaný zevnějšek; potřebovala, aby to Daphne pochopila. "Každý jsme se vydali jinou cestou a už si nemáme co říct. Uplynuly dva roky a tak to i zůstane. Jsme jako lodě míjející se ve tmě, nebylo nám souzeno znovu zakotvit spolu."

Daphne na druhém konci pomalu vydechla. "Dobře, následuj své srdce. Ať se děje cokoliv, já stojím při tobě."

Tato slova vyvolala v Camillině hrudi záblesk tepla, malou útěchu v noci, která se tak strašlivě zvrtla.

Svěření Calluma do schopných a milujících rukou Daphne poskytlo Camille svobodu, aby hned následující ráno mohla čelit své náročné práci ve Vanguard Media. Potřebovala flexibilní hlídání dětí, protože její role v provozním oddělení byla jako vyčerpávající a neúprosná chůze po laně. Finančně byla napjatá až k prasknutí.

Seděla u svého stísněného stolu obklopená hromadami papírů a hučením počítačů a prázdně zírala na monitor. Každý den připomínal past. Plat stěží pokryl nájem a nákupy potravin, ale dát výpověď nepřipadalo v úvahu. Její rostoucí syn zoufale potřeboval každý jediný cent, který vydělala.

Neměla žádnou záchrannou síť. Její rodiče se už dávno pustili do vlastních nových rodinných ság a dali naprosto jasně najevo, že finanční podpora je hudbou minulosti. Nikdy neschvalovali její rozmar provdat se za Desmonda po jediné vášnivé noci. Když se to krátké manželství zhroutilo a dostihlo ji utajované mateřství, držela celou pravdu pod pokličkou.

V takováto rána cítila izolaci obzvlášť palčivě. Zrovna minulý týden při procházení sociálních sítí Camilla zjistila, že její matka Sylvia v tichosti se svým novým manželem přivítala na svět zbrusu novou holčičku. Měsíc staré překvapení, o kterém si šuškalo celé město, ale Camilla nedostala jediný telefonát. Její pouto s biologickým otcem rovněž vybledlo a ustoupilo do pozadí. Sama se prokousávala utajenými následky svého rozvodu a tajným životem matky.

"Ranní porada, provozní týme!"

Chaotický ruch kanceláře rázem utichl. Garrison Caldwell, její věčně uspěchaný provozní ředitel, roztříštil její spánkovou deprivací způsobené mrákoty. Výzva vyvolala mezi zaměstnanci sérii unavených vzdechů. Camilla se probrala zpět do reality a připojila k nim i svůj vlastní unavený povzdech. Zaměstnanecká kartička houpající se jí na krku jí připadala těžká, skoro jako vodítko.

Garrison napochodoval dopředu, jeho pleš odrážela ostré světlo zářivek na stropě. "Říká se, že generální ředitel společnosti Omnicrest Group, pan Desmond Vance, je ten nejtěžší oříšek na rozhovor v celém městě," oznámil hlasitě celé kanceláři.

Zamával ve vzduchu tlustou žlutou složkou. "Tady je všechno, co na něj máme. Získat s Desmondem rozhovor by pro Vanguard znamenalo obrovský triumf."

Na povel se k životu probudilo velké promítací plátno. Desmondova ostrá, velitelská tvář se impozantně rozzářila přes celou stěnu. Už jen ta pouhá síla jeho aury rozbila tuctovou ranní atmosféru a okamžitě z místnosti vydobyla hlasité vzdechy úžasu a šeptané drby.

Camilla seděla u svého stolu prkenně. Neměla vůbec slov. Zírala na promítání a v duchu protáčela oči nad onou nevyhnutelnou ironií svého života. Ze všech korporátních gigantů ve městě se jejich ranní porada soustředila zrovna na muže, kterého předchozího večera prakticky odehnala.

"Camillo!" zaburácel Garrisonův hlas a odrazil se od stěn kójí.

Lehce nadskočila a váhavě zvedla ruku. "Zde."

Garrison se k ní přikolébal a nenuceně hodil tu tlustou žlutou složku na její stůl. Přistála s hlasitým, agresivním plácnutím. "Prokousej se těmi detaily o Omnicrest Group. Zavolej Desmondově sekretářce a zkus zjistit, jestli ho neulovíme na rozhovor," nařídil.

Camillino obočí vyletělo s upřímným šokem až k hranici vlasů. "Proč zrovna já?"

"Tvůj hlas je hudba pro uši. Jsi naše tajná zbraň," odvětil Garrison bez zaváhání. Naklonil se blíž a nepokrytě jí podsunul návnadu. "Jen jeden rychlý hovor. A jestli to zvládneš, čeká na tebe tučné přidání."

Panika se Camille zaryla do krku. Vydala ze sebe hrubý, nucený zakašlání ve snaze zoufale předstírat chraplavý, skřehotavý tón. "Pane Caldwelli, bojuju s nachlazením. Úplně jsem přišla o hlas. Nemůže si tohle vzít někdo jiný? Nejsem zdaleka na sto procentech."

Garrison její neohrabané herectví ignoroval. Otočil se na podpatku a odešel, zanechavše Camillu svému beznadějnému osudu. Kancelář ožila postranními pohledy. Její kolegové jí nabízeli směsici závisti pro její okouzlující vzhled a melodický hlas, a zároveň hlubokého soucitu pro tento vysoce riskantní úkol, který by ji mohl snadno stát místo, kdyby selhala.

Camillin žaludek se zauzloval do změti pevně utažených uzlů. Až do včerejšího večera to byly dva roky mlčení. Byla naprosto odhodlaná tuto vzdálenost ještě posílit a dožadovat se, aby se držel dál. Hluboce se děsila obrovitého úkolu prolomit právě onu fyzickou i emocionální hranici, kterou si tak zuřivě vybudovala, a otočila se na židli.

Podívala se na svou zkušenou kolegyni Lorelei Finchovou a téměř žadonila. "Lorelei, nebyla bys tak hodná a nezavolala tam za mě? Byla bych ti nadosmrti vděčná. Platím večeři."

Lorelei přestala psát a tiše se zasmála. Nabídla napjaté Camille uklidňující poplácání po rameni. "Nestresuj se. Generální ředitel Omnicrest Group je přízrak, pokud jde o rozhovory. Nedostaneš se ani přes jeho sekretářku."

Camillino obočí se skepticky zvedlo. "Ani náhodou."

Lorelei pokrčila rameny a otočila se zpět k monitoru. "Dej na má slova, nebo to zkus. Na jeho lince je pořád ticho. Tenhle ředitel je chladnější než ledovec. Prostě to vytoč, nech se odmítnout a řekni Garrisonovi, že ses snažila."

Camilla neochotně přijala svůj osud a zadívala se na svůj stolní telefon. Přitáhla si složku blíž a přečetla si oficiální klapku vytištěnou v horní části složky. Ruka se jí mírně chvěla. Volat mu bylo jako přiznat porážku, jako vynucená kapitulace před mužem, kterého před chvílí úplně odstřihla.

Roztřeseným prstem se vznesla nad číselník. Postupně vyťukala čísla na sekretářku společnosti Omnicrest Group. Zvedla sluchátko k uchu a pevně zavřela oči.

Z reproduktoru telefonu se hlasitě rozléhal drsný, opakující se zvuk obsazovacího tónu. Píp. Píp. Píp.

Camille klesla ramena. Vydechla obrovský, těžký vzdech upřímné úlevy. Její zběsile bušící srdce se zpomalilo. Byla neskutečně ráda, že se hovor nespojil. Mohla by prostě zavěsit, říct Garrisonovi, že linka je hluchá, a pokračovat ve svém dni.

Odtáhla sluchátko od ucha a natáhla ruku, aby ho položila zpět do vidlice.

Pak ale obsazovací tón náhle ustal. Linka s cvaknutím ožila.

"Prosím?" ozval se hluboký, povědomý hlas – hlas, který okamžitě vyslal masivní, děsivý otřes přímo po její páteři.