Desmond byl s Barrym a pár dalšími chlapy venku a pozvedal sklenku na oslavu dalšího roku svého života. Smích a cinkání skleniček byly ve srovnání s tichem jeho osamělého domova vítanou hudbou pro jeho uši.

V kapse mu zabzučel telefon, a když uviděl Camillino jméno, v koutcích úst se mu mihl náznak úsměvu. Otevřel zprávu. [Šéfe, všechno nejlepší k narozeninám. Pokud nejsi příliš hrdý, přijď na dom