Déšť promáčel Meredithiny vlasy. Seděla sama v zahradním altánu, štíhlými prsty svírala zábradlí.

Camillina slova se jí odrážela v mysli jako jehly bodající do srdce, bolelo to tak moc, že se stěží mohla nadechnout.

Měla se s Camillou hádat. Ona nebyla taková sestra. Vrátila se do Oakhavenu v naději, že by mohly dobře žít, být šťastné a uniknout své bolestné rodinné minulosti. Nechtěla štěstí jen