Beatrice cítila, že podobnost, kterou na Wesleym viděla, se netýkala Alarica. Byl to jen nevysvětlitelný pocit něčeho povědomého.

Tváří v tvář Beatricinu zkoumavému pohledu zůstal Wesley klidný. Řekl: „Už jsme se setkali, na Meredithině svatbě. Seděla jste u hlavního stolu. Jsem Meredithin přítel a dokonce jsem jí zazpíval píseň.“

Beatrice zprudka zalapala po dechu. Vykřikla: „Ty jsi Meredithin př