HAZEL

Když jsem tam tak seděla, na ramena mi ztěžka doléhala tíha viny. Nemohla jsem si pomoct, ale za to, co se stalo, jsem vinila sama sebe. Declan byl opatrný, snažil se udržet si odstup, ale já byla neodbytná a upínala se k němu jako k záchrannému kruhu. Živě jsem si vybavovala to ráno, kdy na mě naléhal, abych ho nedoprovázela na letiště, ale moje zoufalá touha se s ním rozloučit převážila na