HAZEL

Něco Declana trápí a začíná být bolestně zřejmé, že to přede mnou tají. „Jsi si jistý, že mi nechceš říct, co tě trápí?“ zeptala jsem se už po několikáté od chvíle, co jsme vyrazili na letiště. Jeho odpovědí byl ten samý naučený úsměv – ten, který ani nedosáhne k očím.

„Nic, s čím by sis musela dělat starosti,“ lhal a naklonil se, aby mě políbil na spánek. „Jen nějaký stres v práci, nic víc.