HAZEL

Pomalu, jako bych se probouzela z dlouhého, těžkého snu, se mi zachvěla a otevřela víčka. V místnosti bylo ticho, ale první věc – nebo spíš první člověk – kterého jsem si všimla, byl Declan. Stál u okna, záda mírně nahrbená, telefon přitisknutý k uchu. Z jeho postoje čišelo napětí, takové, z něhož bylo jasné, že ať už s někým mluví, ten rozhovor neprobíhá dobře. Ramena měl stažená, volnou ru