DECLAN

Neměl jsem ve svém rozvrhu nic – nic, co bych si mohl poznamenat do kalendáře, nic, čím bych zaplnil ty nekonečné hodiny, které se vlekly od chvíle, kdy chlapci zmizeli. Bylo to, jako by se pro mě zastavil čas, zmrzl v tom nesnesitelném okamžiku, kdy jsem si uvědomil, že jsou pryč.

Ležel jsem na posteli, Hazelinu hlavu opřenou o má stehna, a nepřítomně jí prstem přejížděl po čelisti, což by