*(**Pohled Kiry**)*

Kira pozorovala svého otce, jak přechází po malém obývacím pokoji v útočišti. Když rázoval sem a tam, vypadal smutně. Ramena měl svěšená, jako by ho zlomil všechen ten vnitřní citový zmatek. Nenáviděla pomyšlení, že její potřeba mluvit s ním o matce mu způsobila takovou bolest. Přesto to nezmenšilo její potřebu promluvit si s jediným žijícím člověkem, s nímž ji pojilo pokrevní