Kaelia cítila přemíru emocí, a přesto byly tak zahlcující, že připadaly jako nicota.

Bylo to, jako by se vznášela prázdným, temným prostorem a to jediné, co jí dělalo společnost, byl hlas. Nebo dva. Nebo snad tři rozzlobené hlasy.

„Zbláznili jste se?“ zaburácel jeden z hlasů.

„Jak se opovažujete rozhodnout, že nepotřebuje léčbu? Že se musí spolehnout na své schopnosti? Vy krvaví idioti, polili ji