„Odhal mi svá ramena, Múzo,“ zamumlal a přejížděl prsty po znacích jejího draka.

Lákavě a škádlivě jí políbil krk, vzal její ruce a přejel jimi po zapínání jejích šatů.

„Udělej to,“ jeho hlas zněl sotva nad hranicí šepotu, podivně podmaňující a stejně tak svůdný.

Kaeliina krev a nervy zpívaly nespoutaným chtíčem. Nedotkl se jí sice měsíční svit, ale příznaky její blížící se říje zahrnovaly nepřimě