Pohled Valerie

Když jsme dorazili domů, Gideon se nepřestával usmívat. Bylo to, jako by dostal ten největší dar, jaký si kdy mohl přát. Byl nezvykle přítulný a kontaktní. Nepřestával mi líbat hřbety rukou a dotýkal se mého pasu a zad, jako by to byly jeho nejoblíbenější činnosti.

„Co je?“ zeptal se s úsměvem, když přede mnou krájel maso.

Dnes se dobrovolně nabídl, že nám uvaří oběd, a já chtěla zů