Elara:

„Elaro, Kotě. Je to vzpomínka.“ Při tom povědomém tónu jsem prudce otevřela oči; kluci šokovaně ustoupili, zatímco jsem zvedla svou třesoucí se ruku. Po mé krvavě zhojené ruce vířila statická energie a z konečků prstů mi ve valících se pramíncích probleskoval děsivý kouř. Nevěřícně jsem se uchechtla. Stáli tam s obavami, ale zároveň s tichým vzrušením, zatímco se jim v jantarových očích míh