Thalia:

Tiché škrábání mých prstů se rozléhalo větrací šachtou, zatímco mi v supící hrudi divoce bušilo malinké srdce. Pelášila jsem tak rychle, jak jen mě tyhle zpropadeně krátké nožičky dokázaly nést. Objevila se velká kovaná mříž, přes kterou jsem plynule přeskočila, zatímco se šachta svažovala do sklepa, a já zpomalila krok, jakmile se přede mnou zjevila Malachaiova pracovna. Nasála jsem vzdu