Thalia:

„Roarku.“ Ozval se tázavě známý hlas, zatímco jeho hřejivá dlaň mě pevně držela na místě, a svižným krokem se blížil k té potetované bestii z dřívějška. Šokovaně jsem vypískla a zavrtala se hlouběji do hory svalů schované pod tmavě šedou košilí. Odměnou mi bylo to nejjemnější pohlazení za ouškem a tiché uchlácholení.

„Omlouvám se, Maddoxi, našel jsem tuhle malou krasavici, jak se schováv