Elara:

"Vstávej a záři, sestřičko." Brockův smějící se hlas mi rozevřel těžká oční víčka. Se zasténáním proti kovovému roubíku mi do ramen vystřelila tupá bolest, která projela až do prstů u nohou zarývajících se do hliněné podlahy.

Pohlédla jsem přes rameno; kluci se na mě dívali s divokostí hluboko ve svých jantarově-oříškových očích, tahali za řetězy, kterými teď byli připoutaní k zamřížované s