Pohled Elodie

Když jsem znovu otevřela oči, žádná bolest tam nebyla.

Byl tam jen zvuk, tichá vzdálená melodie, jako by byl svět ponořen pod vodu. Jediný tón šumu, tiché hučení, které mohlo být monitorem srdečního tepu, nebo hřměním hromu valícím se míle daleko.

Za víčky mi probleskovalo světlo, barvy, které jsem nedokázala pojmenovat, se měnily a kroutily jako kouř.

Byla jsem mrtvá?

Ne. Ještě ne.