Elodiin pohled

Déšť zesílil a stékal Kiernanovi po tváři v tenkých pramíncích, jak stál na okraji silnice. Přední světla stále svítila skrz liják a rámovala všechno do bledé mlhy. Vzduch voněl mokrým asfaltem a krví. Slabě na něm ulpíval Elodiin pach, který pomalu bledl, zatímco zdravotníci sledovali scénu, jež se právě odehrála.

Nepohnul se. Nohy měl jako přirostlé k zemi, oči upřené na její nehy