Pohled Elodie

Pořád sedím na okraji postele, zírám do prázdna a snažím se vstřebat to zvláštní napětí na hrudi z předchozích hodin – celou tu konfrontaci s Nyarou, Kiernanův přiblblý úšklebek během tréninku, i to, jak se večerní vzduch zdál na říjen až příliš teplý – když vtom se mi rozsvítí obrazovka.

Volá Jovie.

Žaludek se mi obrací. Pak, než stihnu mrknout, pod jejím jménem vyskočí další.

Maisi