Pohled Elodie

Dech mi uvízl v krku, když mě zaplavilo uvědomění.

Vzduch v mém pokoji byl špatný, příliš klidný, příliš těžký, nesl v sobě přítomnost, která sem nepatřila. Srdce mi jednou bouchlo, tak hlasitě, že jsem to cítila až v zubech. Pomalu jsem se zvedla, každý sval napjatý, a mhouřila oči do tmy na konci postele.

Stála tam silueta.

„Kdo je tam?“ Můj hlas zazněl jako zachroptění, trapně tiš