Pohled Elodie

Následujícího rána už služebné pobíhaly sem a tam, cinkalo nádobí a ve vzduchu se vznášela vůně uvařené kávy.

Stála jsem u pultu, nepřítomně si míchala cukr v hrnku, ale myšlenky mi nezalévaly na snídani – myslela jsem na něj. Na Kiernana. Nedokázala jsem na něj přestat myslet, ne po včerejšku, ne po tom všem.

Srdce se mi v hrudi svíralo a má vlčice byla neklidná, přecházela mi pod k