Pohled Elodie

Slunce už zapadlo za stromy, když jsem s Kiernanem po boku vyšla do tichých ulic.

Vzduch byl chladný, ale nesl slabou vůni smečky – ostatních vlků, kteří se věnovali své večerní rutině – a, jakkoli to bylo nemožné, i stopy po něm, z nichž mi naskakovala husí kůže.

„Víš, že nesnáším, když jsi takhle tichá,“ poznamenal nenuceně a chytil se mnou krok. „Normálně by sis už stěžovala, ja