Pohled Elodie

Chodba slabě páchla dezinfekcí, ale sotva jsem to vnímala. Byla jsem myšlenkami jinde, soustředěná na rytmus Kiernanových kroků vedle mě, když jsme šli na další hodinu.

Mírně se ke mně naklonil, nedotýkali jsme se, ne tak docela, ale byl dost blízko na to, aby každé nervové zakončení v mém těle křičelo napětím.

„Jsme tu už skoro hodinu a ty jsi zlověstně potichu,“ řekl jemně, a v oč