Pohled Elodie

Vzduch v kuchyni byl tak hustý, že se jím dalo skoro zadusit.

Pokaždé, když se Kiernanův palec otřel o mou kůži, projel mi přímo do hrudi elektrický výboj, který mi rozházel tep.

Nebylo to to děsivé, prázdné chvění jako při záchvatu – byl to těžký, rytmický tlukot adrenalinu a něčeho mnohem primitivnějšího.

Měl tmavé oči, v nichž se těsně pod povrchem vířila jantarová barva jeho vlka