Pohled Elodie

Druhý den ráno se mě Kiernan pokusil následovat do školy.

Ne metaforicky, ale doslova.

Přistihla jsem ho v polovině schodů. Jednou rukou se držel zábradlí a druhou už tahal za popruh límce, jako by ho ten předmět osobně urazil.

„V žádném případě,“ řekla jsem a postavila se přímo před něj.

Zamrkal na mě. „Tobě taky dobré ráno.“

„Nemáš to dovolené,“ pokračovala jsem a založila si ruce