Pohled Elodie

Cesta zpátky na Sever nebyla jako ta divoká honička cestou tam. Byla tichá – až znepokojivě tichá.

Náklaďák tiše předl po starých lesních cestách a vnitřek auta byl prosycený pachem potu a slabou, sladkou vůní navracejícího se borovicového vzduchu.

Byla jsem schoulená u dveří, hlavu opřenou o chladné sklo. Venku ty stíny lesa konečně začínaly opět vypadat jako domov, a ne jako úkryt.