Elodiin pohled

Sluneční světlo v zimní zahradě se lišilo od fialové záře Pilíře. Bylo měkké, medově zbarvené a neslo v sobě tíhu světa, který skutečně dýchal.

Sledovala jsem tančící smítka prachu ve vzduchu a chodidly vnímala známé mravenčení ze srdečního tepu hory.

Byl to hluboký, uzemňující hukot – původní píseň Severu – ale pod ním jsem cítila novou zubatost. Má vlastní síla už nebyla tichým