Draken

Oheň v krbu dohořel na řeřavé uhlíky a zalil místnost měkkou, mihotavou září. Tmy jsem si ale sotva všiml, stejně tak jako náhlého chladu nebo zvuku služebné, která přišla oheň znovu rozdělat.

Vnímal jsem jenom ji.

Uplynuly dny, ale Elara se stále neprobrala.

Seděl jsem na stejném křesle vedle její postele, nehybný až na pomalé, neklidné poklepávání prstů o područku. Ten zvuk vyplňoval tich