Draken

Můj svět se roztříštil ve chvíli, kdy se Elařina ruka vytrhla z té mé.

„Elaro!“ zařval jsem, můj hlas prořízl všechen ten lomoz. Nepřišla ale žádná odpověď, v moři zpanikařených tváří po ní nebyla ani stopa.

Potichu jsem zaklel, volal jsem její jméno přes pouto druhů, jak jsem se rozhlížel, abych ji zahlédl. Lidé do mě strkali, jak běželi, sálem se rozléhala střelba.

„Elaro!“

Žádná odpověď.