Elara

Ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že je Zev pryč, se mi zastavilo srdce. Vteřinu předtím se smál s ostatními dětmi na kraji návesního náměstí a hrál si na rytíře s klacky místo mečů.

A hned vzápětí nikde nebyl vidět. Žaludek se mi stáhl a přelila se přes mě ledová vlna děsu, když jsem očima přelétla dav.

„Zeve?“ zavolala jsem a zamířila tam, kde jsem ho viděla naposledy.

Žádná odpověď. Otoči