Elara

Draken rychlým kopancem otevřel dveře ložnice, těžké dřevo narazilo do stěny, on vešel dovnitř a dalším kopancem je za námi zavřel. Zachihotala jsem se, když mě jemně postavil na dřevěnou podlahu. Vzápětí se mi ale po krku rozlil ruměnec a zalil mi tváře horkem.

„Drakene,“ zamumlala jsem, „bude celá smečka… poslouchat? Zatímco my, však víš…“ Nedokázala jsem tu větu dokončit, moje zčervenání