Její rty se zkřivily do úsměvu. „Kam přesně bych asi šla? Není zrovna počasí na procházku.“

Věnoval jí pohled, který velmi jasně sděloval, že oba vědí, že pro ni není nic nemožné. Což dokázala už víc než jednou.

Venku do něj navzdory ponču okamžitě udeřil déšť a našel si každou skulinu u límce a na zápěstí. Přesunul se k odvrácené straně druhého stromu, čímž jí dopřál stejný odstup a soukromí, jak